DVOREK

rok: 2016
místo: Brno

Znovuzrozená městská zahrádka u našeho studia už krásně zarostla a my ji rádi ukazujeme jako možný příklad, jak je možné pracovat s malým dvorkem ve vnitrobloku. Vládne zde lehce řízený chaos a neformální duch!

Příběh našeho dvorku je velmi prostý. Zahrada se kompletně založila jako nová, stávající vegetace neexistovala. Jediné, co zbylo z původního uspořádání, obvodové zdivo na hranici pozemku, bylo znovu vystavěno a to v původních proporcích.

Na prostor byly od začátku kladeny jednoduché provozní požadavky: Možnost venkovního posezení, pod ním zpevněná plocha, žádný trávník, ukrytý kompostér a místo ke skladování nářadí a květináčů.

Původní zeď z recyklovaných cihel byla vystavěna, ač se to nezdá, v nezměněné výšce. Odcloňuje pohledy z okolních bytových domů a zajištuje tak potřebné soukromí. Její cihly vytváří krásné strukturované pozadí.  Po renovaci vypadala vysoká zeď trochu neútulně. A tak padlo rozhodnutí, zjemnit její hmotu výsadbou stálezelených stromů, které vylepší dojem z hlavního pohledu od domu.  Volbou byla skupina tří borovic, které jsou nejřidší z jehličnanů a jejich výška se také dá v budoucnu korigovat případným řezem.

Pod nimi byla vysazena kostra ze stálezelených zimostrázů a tím vznikl i základ pro zimní účinek zahrady. Stálezelené keře jsou stříhány do volných oblaků, které s úspěchem skrývají, co má zůstat skryto - kompostér a plochu, kde zkrátka trochu skladujeme. Znáte to - přechodně zde hostíme různé rostlinstvo, putovní květináče, sbírku rýčů, věcičky co se můžou vždy hodit atakdále…

V bezprostřední blízkosti kuchyně je situováno sezení.  Zpevněná plocha je dostatečně velká, aby se zde vešlo více než sedm lidí. Přeci jen je občas důvod potkat se u něčeho dobrého a trochu poklábosit.

Dlažba je kapitolou sama pro sebe, jedná se o žulové odřezky, které nepatří mezi cenově nákladné, ale o to větší je s nimi práce. Z nich je vytvořena i cestička, kterou lze projít právě ke kompostu a „do skladu“.

Trávník zde opravdu nebyl potřeba a proto zbytek dvorku patří už jen rostlinám. Nevznikl osazovací plán - ano kovářova kobyla… A tak je výsadba spíše proměnlivou skrumáží toho, co zrovna přišlo pod ruku. Výsledek je hodně neformální, jak říkáme – náš veselý záhonek…

Pravdou ale je, že od jara až do podzimu něco kvete. Cibuloviny se tu střídají s jarními trvalkami, travinami, zdi patří popínavým růžím a sousedově vistárii, která se jednoho dne objevila a už zůstala.

Stále měnící se zahradní obraz je působivý i z interiéru skrze dvě velká prosklení, takže na dvorek nemusíte nutně vstoupit, aby jste si jej prohlédli.  Stačí prostě oknem, což je obzvláště v zimě a za deště moc fajn.

Nad tím vším chaosem z listí a stébel visí lampa, samozřejmě v původním husovickém designu. A svítí !

Zahradní nábytek je od EGOE, neplánovaně jsme obdrželi žlutou, což se ovšem báječně hodí k tomu neřízenému mlází a barvám  uvnitř.

Zahrádku si hodně užíváme, nejčastěji při obědě, to se často komentují veškeré atmosférické a přírodní jevy.  Jinovatka nebo motýli, další přilétnuvší hmyz, ptactvo, a také toulavé kočky z okolí, které  často chodí na návštěvu.

 Je to zkrátka svět jako z japonské novely. Dvorek, kde se děje všechno a nic…