HRANICE

rok: 2009-2012
místo: Hranice
ocenění: Zahrada roku 2013 | 1. místo

Zahrada v Hranicích, která získala 1. místo v soutěži Zahrada roku 2013 je pro nás tak trochu srdcovou záležitostí. Její geneze trvala nějaký čas a stála nemálo energie. Při jejím vzniku, za kterým stál i samotný majitel a investor v jedné osobě, došlo k onomu krásnému a vzácnému jevu, kdy se ze zákazníka stane kamarád a navzdory všem předchozím okolnostem je konec dobrý a všechno dobré…

Zadání

Investor byl a je „outdoorový“ typ, sportovec tělem i duší, takže se jelo na výlet do starého břidličného lomu. Zde se budoucí majitel vyjevil: “Byl bych rád, kdyby zahrada vypadala podobně jako lom…  tohle je příroda, která se mi líbí..!“

Naplněni dojmy jeli jsme zpět. Už v autě začalo uzrávat řešení. Následovalo prozření, pak kompromis. Ano, v našich prvních představách měla být zahrada ještě divočejší než je dnes. Ale pak jsme si řekli, že přenést lom, se všemi jeho mikrosvěty, s rozpálenými haldami, s jeho pionýrskými dřevinami a překrásnými nálety se nám prostě NEPODAŘÍ a taky si to v rodinné zahradě asi  nikdo úplně moc neužije …

Realizace

Následovalo bájné jdeme do toho. Namísto realizace na klíč se investor rozhodl pro maximální spoluúčast. Jako majitel stavební firmy se tak naprosto odvážně vrhl do realizace zahrady.

Je nutné říci, že terénní práce a práce s kamenem byla v tomto případě polovinou celé realizace, takže asi nic, co by neznal... Následné sázení stromů, divého křoví a chce se mi říci trávoví (ano nechám to v textu, 80% zahrady jsou trávy) už tak zábavná asi nebyla. Leč, zvládlo se to a vše roste !

U všeho jsme byli, pěkně v gumáčkách, tahle zahrada byla naší opravdovou zkouškou ze zakládání… Realizace trvala tři roky. Od všech těch výkopů a návozů až po moment, kdy už v založené zahradě odešel dub a místní mladý řezbář v námořnickém triku z jeho torza udělal „okno do světa“ a z  jeho dřeva krásná funkční sedátka… 

O zahradě

Hybatelem rozvržení funkcí v zahradě byla samozřejmě hmota domu. Ten byl od začátku navržen jako pasivní, s obkladem z tepelně upraveného dřeva. Taková loď zkrátka, loď plující travnatým mořem…

Jeho poloha nejen definovala terén, ale v rámci projektu domu vznikl i nápad dovést vodní hladinu v podobě koupacího biotopu do jeho bezprostřední blízkosti. Tohle jsme si opravdu nevybrali, ale jsme rádi, že jsme si to mohli zkusit. Děti si namísto tonutí náramně užívají plavání a cachtání. Navzdory všem poučkám se koupou lidé, koi kapři i jeseteři…

Dále se ukázalo, že dům v takto dramatickém svahu sice nabízí krásně výhledy na okolní panorama Oderských vrchů, zároveň však nepříjemně shlíží do dvou zahrad rodinných domků pod sebou, což byl jeden z nejpalčivějších problémů místa (dva zmiňované domky pod gabionem). Okolí domu obsahovalo ještě několik dalších nehezkých průhledů, které bylo také třeba maskovat „milosrdnou“ zelení. 

Vzhledem k velikosti pozemku jsme zvolili starý dobrý systém dřevin „výplňových“ v kombinaci s většími stromy „maskovači“, které byly vysazeny do nejhorších průhledů. S pomocí červených svíd jsme zazelenili příkré nevyužitelné svahy a rozsáhlé polohy vjezdu.

Komunikace jsou vytvořeny z břidličné štěpky, kterou zjemňují masy „savanovitě“ působících stébel. Stébla trav diferencují prostor a vnáší do něj lehkost a pohyb, působí jako jedinečný lapač světla, které se díky orientaci domu dramaticky proměňuje. Na obou stranách domu - lodi vznikly kamenné terasy z břidlice, z nichž  západní strana hostí vřesoviště a na straně východní jsou terasy plné celosezónně  kvetoucích trvalek. 

Dort byl tímto upečen a jeho zdobením byl v  tomto případě návrh osvětlení, zhotovení maličké zeleninovo-bylinkové zahrádky ve formě čtyř vyvýšených záhonů, stavba dětského domku se skluzavkou a psí boudy, zazelenění malého pohledového atria v patře domu a bohužel i díky úhynu původního dubu vytvoření druhého sezení ohnišťového typu.

V současné době zahrada zarůstá a začíná zrát. Tím jak stárne, dochází k efektu, kdy se pomalu, ale jistě integruje do okolní krajiny. Malebné okolí Hranic vstupuje svým panoramatem do pohledů a naopak zahrada okolní krajině svou lehkou divokostí zdařile sekunduje v prvním plánu.

Závěrem

Vznikla tak přírodní zahrada inspirovaná lomem. Není úplně tradiční, nenajdete v ní žádný trávník a všechny stromy jsou listnaté. Prohání se v ní velký šedý pes, namísto truhlíků s muškáty jsou na terase vědra s travinami a cestičky při chůzi lehce zvoní břidličným zvukem. Navzdory použití netradičních materiálů a počáteční zdánlivě nepříznivé dispozici se v ní dá krásně žít.

Krásné fotografie pořídil Lukáš Pelech atelier/  www.lukaspelech.com.