KRAKOV FRESH

rok: 2018

místo: Praha – Troja

spolupráce: Rusina Frei architekti

Kdo by to byl řekl, že i v tak krásném městě, jako je Praha, se najdou místa, na kterých nikomu nezáleží… Mohou být hojně navštěvovaná a frekventovaná, přesto nevábná a zanedbaná. Člověk tu zkrátka projde každý den do práce nebo do školy, odpoledne do kroužku, na nákup, večer domů a ani si nevšimne, že už si na ten zmar okolo tak nějak zvykl. Úkolem nás jako architektů je tomuto zvyku odolat – odhalit a upozornit na nepříjemná a slabá místa veřejného prostoru a zkusit je zlepšit. Tak jako jsme se to udělali společně s Rusina Frei architekti na Krakově v pražských Bohnicích. Vítejte na náměstí, na které všichni zapomněli.

Jsme na velice exponovaném místě uprostřed sídliště Bohnice. Místo má zajímavé vazby jak na okolní bydlení, tak na služby, sousedící nákupní centrum, kulturní dům nebo hromadnou dopravu. Ačkoliv náměstí mělo všechny předpoklady být atraktivním veřejným prostorem, původní plocha byla jen slepencem zbytkových prostor, které nikoho nezajímaly. Důkazem toho může být třeba obří betonová čočka, kterou jsme objevili během stavebních prací pod povrchem. Pohřbený kus zbytečného betonu – memento časů, kdy náměstí Krakov spontánně vzniklo.

Tato plocha byla zřejmě vybudována během divoké výstavby sídliště a na otevřený prostor se poté příliš nedbalo. Pozvolně svažitý Krakov byl plochou plnou schodů a stupňů. Nesrozumitelné rozdělení na různé výškové úrovně podtrhovaly nahodile osazené ‚truhlíky‘ se zastaralými výsadbami. Stál před námi nelehký úkol kultivovat a revitalizovat náměstí, vrátit do tohoto neveselého místa městské hemžení.

Přeskočme teď všechno analyzování, projektování, povolování, kácení, bourání, stavění a přesuňme se z let minulých do současnosti.

Na náměstí je teď čistě prostřeno. Stůl je sice trochu šikmý, ale v takovém měříku to nikomu nevadí. Na hladkém ubrusu se servírují talíře plné trvalek, trav a travin, skleničky jsou připraveny na nápoj z dešťové vody a vázy se plní sezónními květy. Už jen přijít, ochutnat a osvěžit se!

Ne, neocitli jsme se v restauraci, pořád jsme ve městě pod širým nebem. Jako prostřená tabule působí náměstí, které je najednou v jedné ladné ploše, zcela srozumitelné a přehledné. Talíře, misky a skleničky zde suplují kruhové tvary záhonů a travnatých ploch. Zpevněné plochy mezi nimi nejsou snad ani cestami, je to zkrátka a dobře jedna souvislá plocha. Jakoby celý povrch byl přikryt tenkou dekou či ubrusem.

Tu hřiště a trávník hezky v rovině, tam trávník či trvalkový záhon na vypouklém kopečku, jinde záhon zase lehce zahloubený jako miska. Tu kopec, tam důlek… Rozsáhlá plocha hraje kruhy jednotlivých zelených ploch, její povrch se vlní po něžné topografii a chodníky všechny tyto tvary ladně objímají.

V návrhu jsme vycházeli z původní myšlenky sídliště jako bydlení blízko přírodě. Fragmentované náměstí jsme sjednotili v jeden spojitý prostor, kde zpevněné plochy bez překážek plynou kolem ostrovů výsadeb a překrývají se s přiléhající parkovou plochou. Vše navzájem navazuje, chodníky nekladou pod nohy zbytečné překážky. Namísto oddělování se funkce překrývají. Prostor se otevírá a volně dýchá.

Od stolování ale nejsme příliš vzdáleni. Na náměstí vznikl pavilon jako zázemí pro kavárnu či občerstvení.

Ke kulturnímu domu teď vede pěší lávka a ze západu k němu přiléhají velkoryse dimenzované pobytové schody. Původní lesík borovic stavbě neustoupil, borové kmeny jsou umně zakomponovány do dřevěné konstrukce stupňů.

Součástí návrhu je i padesát devět nově vysazených dřevin. V budoucích letech se tedy můžeme těšit, že koruny stromů poskytnou náměstí a přilehlým plochám v letních měsících příjemný stín.

Jako povrchovou úpravu zpevněných ploch jsme zvolili probarvený asfalt. Z původní myšlenky voděpropustného betonu jsme museli ustoupit, přesto je návrh velmi efektivní v kontextu spádování ploch a nakládání s dešťovými vodami. Očím zahalená ‚modrá‘ infrastruktura skrývá plochy k zasakování i akumulační studny na dešťovou vodu.

Z původně nepříjemného se stal vítaný veřejný prostor. Zbytková místa jsou nyní aktivní, nadměrné dělení bylo sjednoceno. Náměstí se podařilo zobytnit a dodat mu šmrnc, aby to tu lidi zase mohlo bavit.

Voilà! Z opomíjeného místa je znovu hrdé pražské náměstí… Bezbariérové, přívětivé, otevřené, zkrátka správně městské a fresh!

fotografie: Tomáš Rasl