ŠUMAVĚNKA

rok: 2018

místo: Praha-Modřany

architekt domu: Michal Tutter

Zahrada u zrekonstruované vily se nachází v pražské Tyršově čtvrti. Co do velikosti, pozemek není nijak ohromný, ale nic důležitého zde nechybí. Je to zkrátka bydlení se zahradou ‚tak akorát‘: pár ovocných stromů, nádech atmosféry zahradního města, přitom kousek od ruchu centra. Jsme v klasické rodinné zahradě uprostřed tradiční městské zástavby.

Parcela směrem od domu s terasou mírně stoupá. Nejde o žádný dramatický svah, ale díky několika úrovním, zídce a pár schůdkům se nám podařilo zužitkovat a zobytnit maximum plochy. Obdélník trávníku zde hraje prim – živý koberec pod širou oblohou jako příjemné zázemí pro hry, běhání i lenošení všeho druhu.

Plocha trávníku je položena o maličko výš než přízemí domu. Výškový rozdíl je osázen kvetoucím trvalkovo-travinným záhonem, a tak květy, listí a bzukot hmyzu lemuje okraj terasy a objevuje se hned v prvním plánu výhledu z obytného prostoru domu.

Chodníček od domu a terasy do zahrady nás podél trávníku zavede až ke dvěma schodům, které stoupají do nejvýše položené ‚užitkové‘ části zahrady. Betonové nášlapy se ‚zametaným‘ povrchem jsou prolomeny zelenou spárou. Šikmost těchto spar dodává jinak ortogonálnímu řešení špetku hravosti a kopíruje kosé tvary architektury – kůlny v rohu zahrady a přístřešku pro auto u vjezdu.

Vzadu na ‚vrchní‘ zahradní terase jsme kromě kůlny našli místo i pro posezení, ohniště, vyvýšené zeleninové záhony, pařeniště a konstrukci pro ‚usměrnění‘ divokého maliníku. Oblázkovou plochu ve stínu původních ovocných stromů lemují záhony hortenzií a trvalek.

Betonová linie na jižní straně trávníku drží terénní rozdíl a zároveň slouží i jako sedací stupeň. Zídka je jen v jednom místě přerušena mezerou pro kmen stávajícího stromu v podrostu z traviny rákosníku. Ačkoliv je zahrada koncipována hodně prakticky a funkčně, najde se zde i spousta příležitostí a míst k sezení a odpočinku.

Důležitou součást zahrady, staré a zdravé ovocné stromy po obvodu pozemku, jsme během stavby pečlivě chránili. Díky tomu nepřijdou majitelé o sladkou sklizeň a zahrada má navíc hned po založení dostatek stínu tolik potřebného pro příjemný pocit a pohodu obyvatel během léta.

Mozaika ploch a různých povrchů se nenuceně potkává a prolíná – mulč přechází ve štěrk, ten se v koutku pro zahradničení mísí s hlínou. Trávník je bedlivě střežen betonovým lemem, je mu dovoleno jen pár ‚procházek‘ do spar mezi betonové nášlapy a k parkovacímu stání.

Krása obyčejnosti, prosté řešení bez přetvářky či extravagance. Zahrada tak jasná a klasická, že není už mnoho co dodat. A tak stejně jako nás dobrý herec dovede vtáhnout do představení, aniž bychom si uvědomovali, že má vlastně naučenou roli, je tato zahrada jen nežnou kulisou pro pobyt venku, mírně natvarovaná a prostá, uvěřitelná, zkrátka a dobře: zahrada u rodinného domu.