ZAHRADNÍ AVANTGARDA

rok: 2019

místo: Telč

realizace: Landeco

Zahrada jako z malířského plátna. Na přehledném formátu zahrady hraje paleta něžných pastelových tónů, vodní hladina impresionisticky pableskuje na pozadí. Impasto kamenných šlapáků se otisklo do hustého trávníku coby štětec do silné vrstvy barvy. Nehledíme však na krajinomalbu, díváme se do malé městské zahrady. Nebydlí zde sice žádný malíř, ale majitelé rozhodně jsou milovníky umění.

Zahrada u víkendového domu se nachází kousek od náměstí v Telči. Jsme na okraji památkové zóny, v zadním traktu historického jádra města. Řadové domky sdílejí tento záhumenní prostor na břehu rybníka ve vzájemné otevřenosti, jednotlivé zahrady jsou nostalgicky odděleny jen nízkými plaňkovými plůtky. Naším zadáním bylo vdechnout úplně prázdné zahradě s jedním stávajícím stromem život, ale také zachovat sousedsky komunikativní ráz prostoru.

Při hledání privátních míst tedy nechceme skrývat vše. Něco ponecháme zvědavému oku turisty, neopomineme družné sousedy, a přitom najdeme pár soukromých koutů, kde bude možno v klidu číst a vychutnat si malebný výhled na vodní plochu.

Tyto dva režimy, otevřený a soukromý, v zahradě nalézáme i díky tomu, že je vcelku malá a členěná na tři výškové úrovně. Na nejvyšší terasu se vychází z domu, takže zahrada je komponovaná také pro pohled shora – od vstupu a z oken domu.

Střední úroveň proměňujeme ve velkou terasu pro posezení v záplavě květů. Má i praktickou funkci – přístup ke dřevníku, a skrývá krásný záměr do budoucna – doplnění vodního prvku v jednom ze záhonů.

Živý plot z bambusů dělá z lavičky v tomto koutě opravdové privée.

Po schodech se dostáváme na nejníže položenou úroveň. Tato část zahrady je tou největší a hlavní – s kruhovým trávníkem a lemujícími výsadbami, dřevěným zahradním domkem a přístupem k brance na břeh rybníka.

Vše vypadá tak přirozeně, ale nebylo tomu tak od začátku.

Vzhledem k zadání a restrikcím památkové zóny jsme k návrhu přistoupili velmi citlivě. Stávající prvky si vysloužily pouze jemnou úpravu a kultivované doplnění.

Odstranili jsme zábradlí mezi terasami, čímž se prostor hezky propojil a otevřel. Lemující plot a domek působí díky novému nátěru méně výrazně, jaksi šedivěji. Kromě stávající hrušky uprostřed plochy trávníku si v zahradě našla místo i původní stará kamenná koryta.

Důležitou roli v projektu sehrál kámen – ten posloužil jak pro vytvoření pobytových ploch, tak i jako výtvarný prvek. Kameník odvedl vskutku vynikající práci, a tak je dlažba vyvedená stejně krásně jako v historickém jádru města.

Kamenné plochy v zahradě udávají jasný rámec – kruh, terasy a cestičky drží koncept prostoru tak pevnou rukou, že dávají vlastníkům volnost v ‚zahradničení‘. Tak zde nemají zásahy při doplňování záhonů a různém pěstění žádný destruktivní účinek. I tak je ale tato zahrada vcelku nenáročná na údržbu - ostatně majitelé sem jezdí opravdu jen na víkendy. Kromě bambusů, živého plotu z ptačího zobu a hortenzií je v záhonech použita směs trvalek a vonných bylin něžných barev a jemných textur.

Posezení ke čtení či kávě se tu najde bezpočet - ve stínu v trávě pod stromem, v paprscích podzimního světla na schodech, u stolku na střední terase nebo na některé z laviček.

Tato zahrada je opravdu jako umělecké dílo v galerii – dnes jsme vám ji ukázali i s popisem ve vší své kráse, jako na vernisáži – a dále se jí alespoň koutkem oka může pokochat každý, veřejnost z lávky, sousedé pohledem přes plot, návštěvník přímo z domu… A pro odborníky – její majitele – skrývá zahrada pár soukromých tajů, privátní čtecí koutky nebo branku k rybníku, kudy se dostanete přímo na molo; třeba v zimě na bruslích!

fotografie: archiv Partero