GARDEN OF THE FUTURE

rok: 2018

místo: Ostrava

spolupráce: Matyáš Chochola

Když se umělecká vize setká s krajinářskou architekturou, vznikne projekt jedinečného druhu. Při hledání dočasného uměleckého zázemí pro PLATO, platformu současného vizuálního umění financovanou městem Ostrava, byl zabrán opuštěný hobby market s halou o rozloze pět tisíc metrů čtverečních.

Opuštěný hobby market jsme navštívili prázdný a neutěšený. Hned jsme však pocítili velký potenciál, nejen v prostoru samotném jako rozlehlé architektonické hmotě, ale i v kreativním náboji lidí, kteří se nad projektem sešli.

Částečně zastřešené, zpola nebesům otevřené místo je omezené zdmi ze všech stran. Projekt bude invazivní, rychlý a kreativní a jeho náplň otevřená a strhující. Zatímco vnitřní prostor má fungovat jako umělecká galerie a místo pro pořádání událostí, venkovní prostor se stane netypickým jevištěm pro různé aktivity. Dáváme za vznik zahradní scéně pro nejrůznější akce pořádané galerií. Zde se má stát něco výjimečného – dočasného, přesto silného a neotřelého.

Ve spolupráci s výtvarníkem Matyášem Chocholou vzniká představa apokalyptické scény, která má koncepčně odrážet temnou a neodvratnou zkázu lidstva s nádechem optimismu regenerační síly přírody. Kontrast zániku, trosek, zmaru a nově vznikajícího života.

Naším záměrem je urychlit sílu přírody a pomoci jí vzít si místo zpět. Zjizvit a zničit a poté zasít vegetaci a vypěstovat semínka nového života v půdě hynoucí budovy. Nejprve chceme nabourat podlahu a vyzdvihnout části betonu, to je však záhy zamítnuto jako příliš invazivní. Když suť nemůžeme získat na místě, potřebné množství musíme sehnat a přivézt. Tušíme, že to není obyčejný projekt, ale s každým omezením se stává ještě zajímavějším.

Po nakreslení rychlého plánku odhadujeme objem materiálu, suti a počet potřebných rostlin a stromů. Samotné stromy potřebují v tomto příběhu zvláštní zmínku. Považovány za nežádoucí a pokřivené se podařilo dřeviny zachránit z malé školky, která je nemohla prodat. Opuštěné, vyřazené stromy se k našemu konceptu skvěle hodily. Zbytek návrhu je ponechán pro dotvoření přímo na místě.

Čas je ve dnech realizace tikající výzvou, všechno jde ráz na ráz. Je třeba urychleně přemístit suť z nedalekého staveniště. To znamená, že budeme mít pouze jeden den na to, abychom pomocí dostupných strojů a vlastními silami uspořádali a navrhli prostor, a další den osadili umělecké kusy a vysadili vegetaci.

Potřebujeme každou ženu a každého muže. Improvizace a tvůrčí spolupráce našeho atelieru, umělců a stavebních dělníků vytváří třeskutou směsici a během píše dvoudenní příběh zrodu galerijní zahrady. A tak aniž bychom to tušili, je pro nás z této realizace napínavý team-buildingový zážitek.

Závěr prací, a tedy i otevření zahrady je uveden uměleckou performancí Matyáše Chocholy a jeho týmu, ztvárňující divoké projevy temné radosti, jakýsi taneční rituál na troskách zaniklé civilizace. Pod clonou ohně, dýmu a testosteronu už ale tajně v zemi klíčí něco silného a něžného.

Kromě konceptuálního pesimismu se tato zahrada chová jako skutečně funkční a inspirativní veřejný prostor. Má vše, co živé místo potřebuje: kavárnu, polostín, bezpečí, stěny s velkými okny vytvářejícími živý prostor pro všechny věkové skupiny. Je to flexibilní místo, které funguje v různých ročních obdobích a pro více účelů.

Je to místo, které v lidech zanechává otázky. Přitahuje zvědavce, aby zblízka prozkoumali záhony, artefakty a detaily, a láká ty aktivní, kteří se tu prohánějí při hře na schovávanou. Ostýchavý návštěvník zde najde úkryt, a třeba i pozorovatelnu.

Rostliny se ujaly mnohem lépe, než jsme se odvážili doufat. Jde z toho mráz po zádech, když se procházíte po betonových sutinách, úlomcích cihel a vidíte, jak rychlá a silná je přirozená proměna ruiny.

Expozice funguje a žije, aby snad i po pěti letech, kdy se brány do zahrady zavřou, zůstal otisk místa alespoň ve vzpomínce návštěvníků.

fotografie: archiv PLATO Ostrava, autoři, archiv Partero