LOUČNÁ

rok: 2017

místo: Litomyšl

spolupráce: Rusina Frei Architekti

fotografie: Jan Slavík, Tomáš Souček, archiv Partero

ocenění: Finalista České ceny za architekturu 2018 | Vítěz v kategorii urbanismus Národní ceny za architekturu 2019 XXVI. ročníku Grand Prix Architektů | Big SEE Architecture Award 2019 | Landscape Architecture Europe

Město Litomyšl je syntézou historie, hudby a architektury. Dala by se nějaká kvalita hudby přenést i do architektury? Snad zvuk ticha, jako otevření prostoru pro cokoliv dalšího. John Cage o tichu v umění napsal knihu Silence, „Naslouchej zvukům ticha.“ řekl Paul Simon a Japonština má pro zvuk ticha dokonce speciální slovo: Ma.

Ticho v hudbě zdůrazňuje tóny, po kterých následuje a dramatizuje nástup pokračování skladby. Pokud ticho v hudbě interpretujeme jako volný prostor v architektuře, pak tento prostor dá vyniknout místům, která ho ohraničují. Zdůrazní kvality svých okrajů, břehů a lemů, navíc dá prostor pro nadechnutí, pohyb a funkci. A tak za zvuků ticha otevíráme prostor krásného parku.

Projekt obnovy části nábřeží Loučné v Litomyšli je založen na koncepci syntézy čtyř různých městských prostorů – nábřeží, břehů řeky, parku a ulice – do jednoho funkčního celku.

Řeka Loučná bývala přirozenou hranicí historického centra, později pak přímo součástí městského opevnění. Tyto doby připomíná už jen současný název ulice Vodní valy. Plocha bývalých městských sadů byla od dříve revitalizovaného úseku promenády (AP atelier) oddělena zdí a četné jiné ploty a bariéry znemožňovaly volný pohyb podél řeky. Ve fragmentovaném prostoru silničního průtahu bez potřebných napojení panovala absence chodníků, střety chodců s auty a jízdními koly a celková nehostinnost.

V takové situaci ve veřejném prostoru bylo třeba zahájit „dialog mezi řekou a městem“, mezi nejcennější hodnotou místa – přírodou – a okolní zástavbou i s jejími obyvateli. Tato realizace je výsledkem spolupráce města (místní samosprávy), odborníků (architektů) a široké veřejnosti (místního lidu). I přes velké množství zúčastněných aktérů jsme se snažili klást důraz na design a materiálové řešení jednotlivých prvků, abychom mohli stát za kvalitou hotového díla. Díky týmu nadace Proměny, která projekt podpořila a proces provázela, se podařilo dostát principů participace.

Nábřeží Loučné je lemováno nízkou zídkou z probarveného betonu, jež vytváří hranici mezi městem a přírodními břehy řeky. Barevná kontura ve formě zdi slouží jako vymezení hřiště a prostorů promenády, jako sezení, další herní prvek, ale i protipovodňová stěna nábřeží.

Městská promenáda pod stromy s příjemným kobercem z mlatu je zasvěcena odpočinku, posezení na různých typech lavic, setkávání a hře na neotřelém hřišti. Sochařsky ztvárněné prvky hřiště s hudebními motivy pro všechny věkové kategorie ztvárnili talentovaní sochaři Pavla Sceranková a Dušan Zahoranský.

Břehy říčky jsou zachovány ve své divokosti a zpřístupněny pouze na vybraných místech. Loučnou je mimo původní most možné překročit po visuté lávce nebo po říčních valounech.

Kamenný brod ze žulových balvanů je součástí chodníčku vedoucího z nábřeží na louku na druhém břehu.

Park u Smetanova domu na protějším břehu je upraven na prosluněnou pobytovou louku. Zde je obnovena zahrádka restaurace, kterou doplňuje pavilon se zelenou střechou a velkorysé posezení pod vzrostlými stromy.

Ulice Vodní valy je vydlážděna do roviny a dopravně zklidněna, kromě pěších a aut zde pohodlně projede i cyklista.

Jsme vděční, že se podařilo zachovat významné hodnoty místa v podobě přírodního charakteru břehů řeky a klidné malebné ulice. V tomto projektu se spojila demokracie a síla přírody, design a řešení na míru umocňují dojem z prostoru a nábřeží se opět stalo místem příjemného odpočinku.

fotografie: archiv Partero, Jan Slavík, Tomáš Souček