ZAHRADA U BÍLÉHO DOMU

rok: 2019

místo: Humpolec

dům: OK PLAN ARCHITECTS s.r.o.

Bydlení v rodinném domě není jen o interiéru. Z velké části ho může zpříjemňovat právě zahrada. Vždyť co jiného než právě zahrada je hlavní předností rodinného bydlení oproti pohodlí a snadnému udržování domácnosti v bytě? Vlastnictví, soukromí a venkovní prostor se zahradou, to jsou většinou motivy, jež nás táhnou na vlastní pozemek, do rodinného domu. A tak dnes znovu k jádru naší práce, k soukromé zahradě, vítejte v Zahradě u bílého domu!

Rekonstrukci rodinného domu v Humpolci vedl místní atelier OK PLAN ARCHITECTS. Namísto bourání bylo z důvodů finanční úspory nutné stávající nekvalitní stavbu z roku 2006 ponechat a popasovat se s jejími neduhy. Dům bylo třeba dispozičně uspořádat, zbavit se nefunkčních částí, přinést do bydlení přívětivost a řád. Jako velký benefit projektu se ukázalo stát po boku architektů od začátku projektu, protože východisko některých problematických míst v exteriéru domu a na celém pozemku tkvělo právě v řešení zahrady.

Na zahradu investoři kladli důraz i proto, že ji chtěli založit ještě před refitem domu, aby vegetace a dřeviny mohly během nadcházejících stavebních prací již růst. To byl pro nás velmi cenný moment.

Na vcelku komorní ploše zahrady jsme zrušili původní bahnité jezírko a několik přístřešků, které zahradu stínily. Museli jsme rozebrat rozlehlé zpevněné plochy zámkové dlažby, betonové obrubníky a násypem vyrovnat terén v hlavní pobytové části zahrady. Kvůli nehospodárnému provozu a extrémní spotřebě pitné vody z pozemku zmizel i plastový bazén.

Exteriér domu architekti sjednotili do jednoho odstínu bílé barvy. Díky tomu se eliminuje přehřívání interiéru a celkově zcelí proporce domu. Stejně jako interiér se i obálka domu prosvětlí, zjednoduší a nadechne. Z obývacího pokoje se směrem do zahrady otevřely dvě nové prosklené plochy s posuvnými dveřmi. Ty vedou na dubovou terasu, kterou jsme vyzdvihli na úroveň podlahy v domě a tím ji přičlenili k obytnému prostoru. Nad terasou je v budoucnu naplánovaná klimatická stínící pergola.

Zahradu dělíme do několika zón, které se potkávají jedna vedle druhé v epicentru zahrady, na velkém trávníku pod úrovní terasy. Doplňujeme pár solitérních stromů, živý plot a řadu javorů ve tvaru špalírů, jež vizuálně oddělí sousední halový objekt. Jakmile listnaté stromy dorostou do určité proporce, mohou ‚milosrdně‘ skrýt tvarové nedostatky domu i nežádoucí výhledy a zároveň zajistit požadovaný stín v létě. Naopak v průběhu zimy, když listí opadá, sluneční paprsky jsou vpuštěny a vítány jak v zahradě nebo na terase, tak do nitra domu.

Vše v zahradě se točí kolem středobodu venkovního bydlení, terasy a pobytového trávníku.

Ač plochou nevelká zahrada, při chytrém rozmístění pojme spoustu dílčích aktivit a příležitostí – dětský koutek, drobné pěstování, prostorovou rezervu pro skleník, výběh pro psy, parkovací stání, i příjemný přístup po mírném schodišti od branky ke vstupním dveřím domu.

Skladba dlažby, betonové schody, kamenné šlapáky a různé povrchy v zahradě a jejich návaznosti dostaly velkou pozornost. Přístupové schodiště z betonových prefabrikátů byly na vyrobeny v atypickém ‚zahradním‘ formátu na míru delšímu pohodlnému kroku.

Klient má vyvinutý cit pro detail, a tak bylo dobré řemeslné zpracování nutností. Dlažba z kamenných odseků materiálem navazuje na větší kamenné šlapáky, kamennou drť a přirozeně ladí i k neutrálním betonovým prvkům.

Kromě praktických funkcí a vytvoření soukromí zahrada nabízí i pohledy do krásných trvalkovo-travinných záhonů, keřů a korun stromů v předzahrádce, u vstupu i kolem terasy.

Zeleninové záhony jsou vtipně umístěny do vyvýšených skruží z rezivého plechu.

V podobném kovovém lemu je provedeno i pískoviště anebo pařeniště vedle zahradní sprchy. Drobný skleník a sousedící záhony byly ke zdi z jednoduchých betonových tvarovek umístěny teprve nedávno, a tak na svoji vrstvičku rzi ještě čekají. Avšak už příští sezónu se nádoby budou těšit z jednotného rezavého pláště.

Zahrada obsahuje i některé chytré ‚neviditelné‘ systémy – při rekonstrukci jsme řešili likvidaci a nakládání s dešťovou vodou, retenční a akumulační nádrže, zasakování, závlahový systém, možné využití šedé vody, ale také omezenou potřebu chlazení za použití exteriérového stínění a využití vzrostlé zeleně.

Nakonec to nejdůležitější v zahradě není trávník, stromy, či rostliny. Není to paradoxně nic zeleného. Je to cosi nehmotného - soubor všeho, co chce uživatel na zahradě dělat, jak chce zažít svůj prostor a jak zde chce trávit čas. Když si člověk vytvoří prostředí podle svých představ i venku, pak není omezen interiérem, ale může se těšit i ze zahrady a vychutnat si otevřený prostor, kdykoliv je to možné.

Zahrada u bílého domu byla pro nás dobrou školou – zkusili jsme si, jak z velice neutěšeného místa vykřesat v ekonomickém režimu co nejvíc. Aby pozemek nebyl pro majitele zátěží, ale naopak radostí. Zároveň nám bylo vzácné pro jednou nestát na ocásku za stavbou domu, ba naopak těšit se přednosti a pracovat pro klienta, který vnímá zahradu jako zásadní i vůči bydlení pod střechou.