ZAHRADA S DUŠÍ

rok: 2018

místo: Brno

Zahrada, o níž dnes píšeme, je zasazena v jihozápadním svahu příjemné brněnské čtvrti nad městem. Dům prošel rekonstrukcí a dostavbou, v nichž se majitel nadšeně realizoval – je totiž zapáleným stavařem – a tak se různé konstrukce dostaly až hluboko do zahrady.

Náš pozemek se vyznačuje množstvím teras, zdí, schodů, pevných povrchů a kamene. Když jsme se tu poprvé octli, byla zahrada doslova jako tělo bez duše – plná betonu a žulových bloků. Tělo měla silné a pevné, ale působila velmi tvrdě. A přesně tady začal náš hlavní úkol – místo zjemnit a vtisknout mu duši.

Vše je zde vystavěno v duchu výdobytků stavební techniky a systematizace. Na první pohled zahrada oplývá stavebními prvky a ty – díky majitelovu entuziasmu – zase krásným detailem. Pod domem se pozemek svažuje a zařezává se do něj kaskáda několika terénních zdí, které dělí venkovní prostor na řadu teras.

Konstrukce v zahradě nakonec nejsou na škodu – právě naopak – díky členění zdmi jsme v zahradě získali dostatek plochy pro pobyt. Vršení teras nad sebou připomíná s trochou nadsázky zikkurat či visuté zahrady královny Semiramis. K tomu, aby se takovému divu přiblížily, však bylo třeba zahradu změkčit a doplnit hlavní zahradní gró – ke zjemnění nám poslouží rostlinstvo!

Před domem je samozřejmostí vstupní část s vjezdem a předzahrádkou, odkud po straně domu vede lesní partií kamenné schodiště dolů do zahrady.

Zahrada je zcela logicky členěna na čtyři úrovně: dům a jeho okolí, obytnou terasu, relaxační zónu a hospodářskou část.

V centrální zahradě za domem se již ocitáme o patro níž. Svlažit se tu můžeme ve vodě bazénu a přírodního jezírka, k nim přiléhá plocha trávníku lemovaná stávajícími jehličnany s trvalkovo-travinným podrostem a barevnými záhony.

Z bohatě osázených ploch záhonů se vypínají stávající i nové dřeviny, ku příkladu solitérní magnolie nebo dřín.

Na dalším nivó, na obytné terase, máme v zádech stěnu z pohledového betonu s přístupem do sklípku a zahradní kuchyně. Oblázková plocha je multifunkční – ať už pro posezení u ohně či grilování, tak i pro trochu toho pohybu, třeba partii hry pétanque. Záhon pod borovicí podtrhuje výhled z terasy, kvetou tu růže a mavuně, zaostříme-li, spatříme i barvy kakostů a šalvějí.

Po stěně se pne přísavník a zeleň jeho listů pomaličku zabírá betonové plochy ve prospěch přírody. Poslední úroveň patří pěstění bylinek, zeleniny a jedlých bobulí pod korunou jabloně.

Zahrada je též stavbou. Tato stavba měla opravdu pevné základy. Do království betonu a žuly jsme vpravili něhu, cit, ale i špetku divokosti ve formě stébel, stvolů, listí a květů. To je naše barevné rýmování, náš živý verš, naše zelená poezie. Nezbývá než si přát, ať duše majitelů souzní s duší zahrady!